Aktivity průvodce, kterými vytváří samu skupinově analytickou situaci (výběr pacientů, sestavení skupiny jako celku, sociální situace vlastní terapie). Průvodce vytváří a udržuje uspořádání skupiny, přijímá zodpovědnost za zachování skupiny v jejích optimálních podmínkách tak, aby mohla být předpokladem pro přeměnu individuálních poruch do srozumitelného jazyka. Patří sem například: strukturování skupiny fyzicky v čase a prostoru (určení časových hranic skupiny; uspořádání a udržování stálosti prostoru skupinové místnosti), definování a střežení externí hranice skupinové situace (problém kontaktu mezi členy skupiny mimo skupinová sezení, kontakty členů skupiny s průvodcem mimo sezení kontakty průvodce s příbuznými členů či kontakty průvodce s dalšími profesionály) a zabezpečování hranic mezi skupinou a institucí, ve které se skupina odehrává.
Skupinově analytický proces je založen na sdíleném psychickém životě, spočívá na intimní sítí komunikace, která postupně dorůstá do jakoby organické formy (matrix), uvnitř které se odehrávají všechny procesy. "Matrix je hypotetická síť komunikace a vztahů v dané skupině. Je to společně sdílená základna, která nakonec determinuje smysl a významnost všech dějů a na které všechny komunikace - verbální či neverbální - spočívají" (Foulkes, 1964). Pojem matrix se někdy velmi překrývá s pojmem síť ("network") - "Skupinová matrix je operační bází všech vztahů a komunikací. Uvnitř této sítě je jedinec vnímán jako uzlový bod. Jedinec tak jinými slovy je pojímán jako otevřený, nikoli uzavřený systém. Analogii můžeme vidět s neuronem…, kde neuron je takovým uzlovým bodem v celkové síti nervového systému, který vždy reaguje a odpovídá jako celek. A jako v případě neuronu v nervovém systému, tak je i jedinec "zavěšen" ve skupinové matrix…Z tohoto hlediska je pak snazší porozumět (našemu) tvrzení, že skupina asociuje, odpovídá a reaguje jako celek. Skupina jako by využívala jednoho mluvčího, jindy jiného, ale je to vždy transpersonální síť, která se stane citlivou, aby posléze vydala výpověď či zareagovala. V tomto smyslu můžeme postulovat existenci skupinové mysli stejným způsobem, jako postulujeme existenci mysli individuální." (tamtéž)
Pracovní skupina, jak ji definuje Wilfred Bion, je spolupracující mentální aktivita skupiny. Ve skupině je vytvořen konsensus o reflektování prožitků a pocitů jednotlivých členů, o pravidlech a hranicích skupiny, o ochotě k vzájemnému sdílení a kontejnování příběhů. Ve skupině převládá kontakt s realitou, ochota verbalizovat a reflektovat emoce a přání, tolerance k frustraci . Pracovní skupina bývá však často narušována nevědomou mentální aktivitou, kterou Wilfred Bion nazývá skupinou základních předpokladů (basic assumption group).
Pojmy rozpracoval Earl Hopper (2003) jako čtvrtý základní předpoklad ve skupinovém nevědomí, který se projevuje u traumatizovaných skupin nebo sociálních systémů. Skupinová koheze jako společný zážitek a vědomí spolupráce a společného cíle je proměnlivá a dočasná. V různých fázích skupiny se síla koheze upevňuje či rozvolňuje, nebo v traumatické atmosféře zcela zaniká a dochází k tzv inkohezi.
Inkoheze (nesoudržnost) jako základní předpoklad konceptualizuje reakci skupiny na strach z anihilace a ztráty identity. V tomto základním předpokladu se vytváří bipolární sociální formace buď v podobě shlukování /aggregation/ nebo prolínání /massification/. Primárně je strach z anihilace odpovědí na stav bezmoci z opuštění či poškození, fragmentace, likvidace organismu objektem. Reakcí na tuto anihilační úzkost je buď fúzování s objektem, nebo dochází k zapouzdření intrapsychické zkušenosti .Toto zapouzdžení má formu ulity (krusty) nebo ameby (měňavky). Traumatizovaní jednotlivci, kteří zažili strach z anihilace a zapouzdřili intrapsychickou oscilaci mezi štěpením a fragmentací nebo mezi fúzí a konfúzí, zažívají tyto procesy i ve skupinách, jejichž jsou členy.
Aggregace (shlukování) je odpověď na štěpení a fragmentaci. Skupina zaniká, tvoří se shluk individuálních členů.
Massifikace (prolínání) je odpověď na fúzi a konfúzi. Skupina též zaniká, vzniká dav jako obranná formace. Prolínání / shlukování je bipolární syndrom sociální formace.
Skupinový analytik není jen vedoucím skupiny, byť skupinu někdy vede nebo i řídí (director). Je dynamickým administrátorem (skupinu utváří, je zodpovědný za její uspořádání a hranice) a analytikem (buduje situaci, v níž minimum jeho instrukcí podněcuje aktivní účast členů a v níž je důležité pozorování proměn sociálních uspořádání, předpokládá práci s přenosem, nevědomím a symbolickým vyjadřováním), je dirigentem i facilitátorem. Průvodce a) je sám sebou, b) je s tím, co reprezentuje a c) je i tím, co ve skupině činí (prezentuje analytický postoj, naslouchá, někdy vede, někdy překládá…). Měl by skupině sloužit. Postupně vyvádí skupinu ze závislosti na něm a současně z pasivity (autoritu vedoucího postupně nahrazuje autorita skupiny), využívá skupinu jako nástroj (a sám je i nástrojem skupiny). Jeho pozice je funkcí širších nevědomých sil ve skupině, tedy i nevědomých sil průvodce. Jeho záměrem je zpřístupňovat cesty k nevědomým motivům, které určují ve skupině probíhající události.
Ve skupině se odehrává na verbální i neverbální rovině řada dějů, které nabývají tu podobu jazyka příznaků, tu symbolů, jindy zas formu neverbální komunikace či opakujících se postojů. Prostřednictvím své přítomnosti ve skupině se všichni členové učí překládat tyto děje do srozumitelnější podoby. Jde tedy o průběžný celostní skupinový proces, v jehož rámci se různými způsoby vyvíjí porozumění vždy jedinečné,. neopakovatelné komunikační síti té které skupiny. Překládá se z jednoho výrazu do druhého, z jednoho jazyka do druhého, třebas: z jazyka symptomu ("mám sociální fobii") do jazyka skupině srozumitelnému ("bojím se ztráty bezpečí, ztráty vaší pozornosti", atp.). Průvodce se soustředí zejména na dezinterpretace jeho sdělení a na práci s projekcemi do jeho osoby. Podporuje tak celostní proces překládání, jehož je postupně účastna celá skupina.
Vzájemné zapadání (interlocking) duševních procesů, které mezi sebou selektivně interagují. Děje probíhají nevědomě ve spojitosti s vnitřními konstelacemi a predispozicemi zúčastněných. Tyto procesy jejich interakci určují. Na jednu a tutéž událost ve skupině reagují její členové specifickým způsobem jako odraz tónu v různých částech hudebního nástroje. U většiny členů událost vyvolá podobné reakce, avšak každá z těchto odpovědí je zabarvena vlastní individuální zkušeností a charakterem. V odpovědi tedy zaznívá jak, co je shodné mezi členy skupiny, tak i to, v čem se odlišují (fixace či regrese na různých stupních psychosexuálního vývoje u členů skupiny či mobilizace tomu odpovídajících raná vývojová stádia Já a Nadjá spolu s příslušnými obranami a reakčními formacemi). Resonancí vyvolaná konfliktní spojení mezi členy skupiny mohou mít příznivý vliv na pozvolnou diferenciaci hranic ega mnohočetného zrcadlení self.
Je skupinou sdílená atmosféra ohrožení skupiny vnějším nepřítelem. Skupina deleguje na vůdce tendenci buď s nepřítelem /což může být i obávaný stav mysli/ bojovat, či před ním uniknout. Jestliže vůdce nesdílí skupinou sdílenou definici vnějšího nepřítele, je kritizován a odmítán. Popř. je hledán lepší vůdce- většinou ten kdo se identifikuje se skupinou a její definicí nepřítele, kterého skupina hledá buď vně nebo uvnitř skupiny. Zpracování tohoto stavu může být jen díky interpretaci této skupinové tendence v atmosféře pracovní skupiny.
Ve skupině základního předpokladu párování (pairing) jde o manickou obranu před bezmocí z nerozumění a beznaděje. Ve skupinové atmosféře vzniká fantazie o možnosti vytvořit "skupinové dítě". Je to fantazie o Mesiáši, budoucím spasiteli skupiny, který je (a musí zůstat) zatím "nenarozen". Skupina je v nadějném očekávání změny jako východiska (např. z chaotického stavu mysli).
Jsou formy skupinové kultury, které se formují na základě podmínek uvnitř či vně skupiny jako mobilizace společných obran chránících skupinu před rozpadem. Jedná se o primitivní nevědomé obranné mechanismy, které jsou zvládnutelné jedině s pomocí interpretace v pracovní atmosféře skupiny/pracovní skupina/. Skupiny základních předpokladů formuloval britský psychoanalytik Wilfred Bion jako tři typy obranných konfigurací - závislá skupina, skupina boj-útěk, skupina párování.. Teorii základních předpokladů obohatil britský skupinový analytik Earl Hopper, když formuloval čtvrtý základní předpoklad jako prolínání/shlukování.
Členové skupiny umisťují do matrix své základní bio-psycho-sociální vlastnosti a zkušenosti přetvářené a ovlivněné různými skupinami, jejichž členy v minulosti byli. Vše je dočasně přemístěno do skupinově-analytické skupinové sítě (do "T" situací: treatment, teaching or training and transference) a v podobě dynamické matrix je tak připraven pro členy skupiny co do zkušenosti nové prostředí vedoucí ke kýženým léčebným výsledkům. Všichni členové skupiny zkoumají, kde jsou umístěny poruchy v jejich komunikaci, kdo je na sebe za ostatní převzal. Analýzou umisťování zjevných verbálních i neverbálních skupinových dějů (tzv. figura, viz gestalt) lze postupně pochopit pozadí, na jehož základě někdy zdánlivě nesrozumitelné/tvrdošíjně se opakující skupinové jevy vznikly.
Závislá skupinová kultura převládá ve skupině tehdy, když každý jednotlivec očekává od druhých uspokojení svých potřeb bezpečí a jistoty. Skupina, která se prožívá jako nezralý organismus, očekává toto uspokojení od vůdce /průvodce/conductor/ a přenáší na něho odpovědnost za život a integritu skupiny. Toto očekávání se do jisté míry může naplnit tím, že skupina si svého vůdce, popř. jeho potenci, idealizuje, což postupně vede k polarizaci skupiny a označení obětního beránka /scapegoating/.
Tento skupinově specifický fenomén popsal v r.1939 S.H.Foulkes, klasik skupinové analýzy.Definoval jej tak, že zrcadlící reakce jsou charakteristické pro situace, v nichž se setkává a vzájemně interaguje skupina lidí. Ve skupinové analýze* *jde o volnou diskusi s ostatními členy skupiny vedoucí k objevení mnohočetných fazet já, což je reflektováno sebou samým i ostatními členy skupiny.Jedinec má pak možnost vidět sama sebe nebo část sama sebe (často potlačenou) v interakci s ostatními členy skupiny. Vidí je reagovat způsobem, jakým to dělá sám, a tak se dostává k poznání sama sebe. Rovněž skupina jako celek může jedinci odrážet aspekty, jichž si dosud nebyl vědom a pomoci mu je integrovat.Proces zrcadlení však může mít i podobu zhoubného zrcadlení, které* *reprezentuje skryté a nevědomé aspekty jedinců, které u sebe nerozpoznávají, resp.odmítají.Tento jev může vést k odchodu jedné ze zúčastněných osob ze skupiny a zároveň tento jev ohrožuje chod celé skupiny tím, že ji paralyzuje.