Psychoanalytik a skupinový analytik S.H. Foulkes (1898-1976): od analýzy ve skupině přes analýzu skupiny terapeutem až k novému psychoterapeutickému pojetí, k analýze jedince skupinou. Předpokládal, že skupina je více než jedinec, vždy se vztahuje k okolí a je součástí většího celku/skupiny. Celek poskytuje informaci o dění v jeho částech. Procesy jsou nad konstrukty: mysl je tudíž interpersonální jev. Společenské je nad biologickým. Za všemi lidskými interakcemi je sociální činitel, základem je "někam vztahově patřit". Žádná část psychiky není a-sociální, včetně tzv. Id. Předávané převažuje nad vrozeným. Základem je komunikační síť utvářená všemi účastníky skupiny včetně jejího průvodce. Patologie je definována jako zábrana v komunikaci, postupný vznik volně plynoucí komunikace umožňuje změnu/vznik nové zkušenosti.
Britský kleiniánský psychoanalytik, který je vedle F.H.Foulkese jedním z hlavních průkopníků skupinové analýzy. Působil jako vojenský psychiatr pro traumatizované vojáky vracející se z bojišť druhé světové války a pozoroval přirozenou dynamiku, která se během práce se skupinami vojáků vytvořila. Studoval a popsal tyto skryté konfigurace skupiny a její nevědomý život. Skupinu vnímal jako živý organismus, který podléhá nevědomě určeným postojům - tzv. "základním předpokladům". Určil tři základní předpoklady, které chrání skupinu před rozpadem. Závislá skupina /dependent group/, skupina boj-útěk /fight-flight/ a skupina párování/pairing/.
Významný sociolog (tzv. historická, figurativní či procesová sociologie) Norbert Elias (1897-1990) nabízí otevřenou systémovou perspektivu a představuje inspiraci pro důraz na sociální kontext psychických procesů (základní práce O procesu civilizace z roku 1939, česky 2007). Podle Eliase je jedinec provázán s proměňujícím se společenstvím vzájemnými závislostmi a společně vytvářejí tzv. dynamické konfigurace. Pojem figurace pro vystižení vzájemného působení sociálních, kulturních a osobních aspektů (které lze analyzovat jak z pohledu bloků založených na sociální zkušenosti, tak bloků intrapsychických) byl Foulkesovi zdrojem konceptu personifikace jako deskriptoru procesů, v nichž jedinec reprezentuje jak aspekty sebe sama tak skupiny jako celku. Pro Foulkese a Eliase společenské normy a procesy libovolně velkých společností (od terapeutické skupiny až po národy) ovlivňují celou strukturu osobnosti (i ve smyslu freudovského id, ega a superga).